Druhý pokus o instalaci pohledné blondýny do významné pozice v ČSSD zkrachoval.
V pátek minulého týdne odstoupila z primárek v Ústeckém kraji atraktivní herečka a zpěvačka Kateřina Brožová. Paroubkův tah ke zkrášlení kandidátní listiny ČSSD v Severních Čechách nevyšel. Investoval do tohoto projektu hodně, musel čelit vzdoru zasloužilých členů, kteří se vypracovali k šancím na nominaci lety stranické práce, musel čelit vzedmutí přirozené sebeúcty severočeských sociálních demokratů a jejich požadavku na svrchované postavení krajské organizace, ale nakonec to nevydržela sama kandidátka.
Po pár týdnech vnitrostranických nepokojů a veřejných mediálních výstupů, v nichž Kateřina Brožová před národem obnažovala své sociálně demokratické kořeny a celoživotní sklon k solidaritě s potřebnými, nakonec sama usoudila, že by výkon mandátu poslankyně nebyl slučitelný s jejím exponovaným pracovním životem.
Aniž bych chtěl hlouběji analyzovat společné znaky a rozdíly, nemohu se ubránit jisté paralele s kandidaturou Jany Bobošíkové na úřad prezidentky republiky. I její průběh byl efektní, ale jepičí.
Čerstvá zpráva o neúspěchu Ústředního výboru ČSSD při volbě místopředsedkyně strany Aleny Borůvkové vede k otázce, co má sociální demokracie proti pohledným blondýnám? Anebo spíše k otázce co má Jiří Paroubek s nimi?
Snaha předsedy ČSSD učinit stranu sexy je jistě pochopitelná součást jeho úsilí o modernizaci sociální demokracie. Machistické prostředí české politické scény tomu zatím nepřeje, řekne si jistě každá feministka.
Já si ale říkám, že by se Jiří Paroubek měl více soustředit na modernizaci ideového obsahu politiky ČSSD než na modernizaci jejího vnějšího vzhledu. Nezapomeňme, že nejen tělo, ale i především mozek je sexy.
