Svým způsobem překvapivé vítězství ODS v evropských volbách má řadu příčin a souvislostí. Jednou z nich určitě bude rozbití vlády v době předsednictva.
Ve vajíčkové kampani vyjadřovali mladí lidé své znechucení z politického stylu Jiřího Paroubka a jeho týmu. Hlasitě odmítli poplismus a nakupování podpory bezbřehým rozdáváním z cizího.
ČSSD by přitom měla šanci získat hlasy mladší generace za svou proevropskou rétoriku, ale skutky nakonec ukázaly, co je sociálním demokratům nejbližší, je to košile vlastní moci. Evropský kabát dají do zastavárny, kdykoli se to bude hodit.
V kampani do Evropského parlamentu se Jiří Paroubek opět pokusil rozehrát domácí tématiku, aby zmobilizoval lid obecný. Nepovedlo se. Nepomohlo ani osočení, že světovou hospodářskou recesi (krizi) způsobil společně s Gorgem Bushem Mirek Topolánek a Jan Zahradil. Výpověď bez udání důvodu, mateřské příspěvky, ani kupčení se zdravím a důchody nezabraly. Možná to byla příliš složitá sdělení ve srovnání s 30 korunami za poplatky.
Na podzim se jistě bude hrát krize. ČSSD bude zachraňovat národ, bude slibovat všem vše. „Slepici v hrnci na každé plotně,“ když Karel Steigerwald dovolí, abych si vypůjčil jeho krásnou formulaci. Bude strašit před bezohlednou a cynickou pravicí, kterou zosobňuje Mirek Topolánek.
A tady jsme možná u druhé zajímavé příčiny, proč Paroubkovo bití na poplach nechalo lidi klidnými. Sám se totiž zbavil svého oblíbeného terče. Je težké strašit někým, kdo není u moci, je těžké kritizovat protivníka za to, co by dělal, kdyby vládl, když právě nevládne. Je těžké se vymezovat vůči vládnoucí vládě, kterou sám pomáhal sestavovat a ještě ji veřejně úkoloval.
Světovou krizi v ČR nikdo nezpůsobil, to chápe i poklízečka. Strach z Topolánka v opozici je nevyvolatelný. Co tedy zbývá ČSSD do podzimních voleb? Nasadit spanilou tvář. Kateřina Brožová je nejkrásnější herečkou české televizní a divadelní scény. Na nejsilnější vrstvu voličstva sociálních demokratů ale trochu exkluzivní – nikoho z nich by si nevzala.
Herci a zpěváci už dávno netáhnou. Výjimkou je Vítězslav Jandák, který ovšem svou bodrostí a prostořekostí působí dojmem, že jen na chvíli vstal od stolu štamgastů. Na druhé straně je to Tomáš Töpfer, ovšem z důvodů zcela opačných. Je to nejen herec, ale i podnikatel a manažer, ví, jak vypadá reálný život, má nové myšlenky a umí je srozumitelně a navíc kultivovaně sdělit. Oni oba mluví řečí svého elektorátu a na úrovni svého intelektuálního potenciálu, a jsou tedy důvěryhodní.
U Kateřiny Brožové ovšem takový soulad nenacházím, a tak nevím, zda celkovému výsledku ČSSD v podzimních volbách nějak významně přispěje. Jako jednička na kandidátce má ovšem zvolení jisté, takže nás třeba ještě překvapí...
Jedno pozitivum v kampani ale přinese určitě, na tak krásnou ženu nebude nikdo házet vajíčka.
